SNĚŽENKA
Jako vánek poletuje ve víru souznění.
jako celek Země z níž povstala.
Vytrvalá a silná přečkat chlad a zimu jsem zdárně
svou cestu ke světlu Slunce poznávala.
Sníh jest tu pro odložení toho co končí
a zvěstování počátku svého snažení
vzejít v Slunce, zpěvem svým se ukázala.
Odsud vidí nádheru svou - sebe samou
s celkem vzešlým pro Oko Boží.
Kdo jsem?
Sněženka vytrvalá a dívám se z té krásy své ven.
Cítím závan tepla, celku, oživení
své Země. Jsem poslem jarním.
Zase se v sebe, v Zemi pak navrátím
a hleďte - zase znova po roce vyrážím.
Ne sama, ale s dětmi vytrvalými
svět světlem a krásou obrážím.
Tak dívej ty se človíčku do ní,
do sněženky trvalé - vytrvalé.
Já nekončím, spíše začínám.
Jsem sněženkou.
Hleď.
Jsem teď.
........z mých pocitů, vjemů a prožitků napsala Blanina